100 let společnosti

Dějiny společnosti Jihostroj, předního českého výrobce hydraulických systémů a leteckých přístrojů, se začaly psát v roce 1919. Tehdy, krátce po vyhlášení nezávislé Československé republiky, byl ve Velešíně založen průmyslový podnik, na jehož tradice dnešní firma navazuje.
Jihočeská obec Velešín vznikla ve 13. století v blízkosti obchodní cesty. Tato podhorská oblast zůstávala dlouho zaostalá. Lidé, kteří si přáli lepší život, ji často opouštěli. To učinil i Jan Hans, který si našel práci v elektrotechnické továrně ve Vídni.
Po vyhlášení nezávislosti Československa se Jan Hans vrátil z Rakouska do rodného Velešína. Své znalosti chtěl zužitkovat v podmínkách nového státu. Se založením podniku mu pomohl příbuzný Jan Crkva, který byl starostou Velešína, a spolužák Josef Bürger, který zastával významné funkce v hlavním městě Praze.
Firma JEVAN vznikla 1. března 1919. Tato společnost, která je prvním předchůdcem dnešního Jihostroje, nabízela telegrafy a telefony. Podnik těžil z toho, že mladá republika potřebovala vybudovat komunikační síť na celém svém protáhlém území.
Podobný sortiment dodávaly v Československu tři podniky. Největší byla Telegrafia, ve které držel majoritní podíl stát. V roce 1920 se všichni tři výrobci spojili. Z velešínské firmy se stala filiálka společnosti Telegrafia, jejíž ústředí sídlilo v městě Pardubice.

Centrála společnosti Telegrafia se v roce 1925 rozhodla přesunout výrobu do Pardubic. Zaměstnanci se mohli z Velešína přestěhovat, tuto nabídku však využila jen třetina.
Část pracovníků založila pod vedením Jana Hanse družstvo zvané „Radio“. Tento název odrážel výrobní program, který z části tvořily díly radiových přijímačů. Bývalí zaměstnanci Telegrafie nemohli využívat původní budovy, firma si proto v sousedství postavila nový objekt. Družstvo „Radio“ zaniklo v roce 1934 v důsledku hospodářské krize.
Budovy od Telegrafie odkoupili Eduard a Emil Štejnarové z Českých Budějovic, kteří se věnovali výrobě nábytkového kování. Sourozenci Štejnarové závod rozšířili a v roce 1928 do Velešína přemístili veškerou výrobu své firmy. Ta se pak jmenovala „Bratři Štejnarové – továrna na kovové zboží ve Velešíně“.
V době velké hospodářské krize musela firma většinu zaměstnanců propustit, avšak zůstala životaschopná. Přelom v jejím osudu nastal příchodem Antonína Železného v roce 1933. Letecký odborník Železný se oženil s dcerou Eduarda Štejnara a nechal se přesvědčit, aby pomohl při modernizaci podniku.
Antonín Železný zavedl racionální organizaci práce. Výrobní program rozšířil o složitější produkty, například karburátory. Část továrny pak pracovala pod novým označením „Pomocný letecký průmysl, Ing. Antonín Železný“. Důležitým programem se v této části továrny stala produkce palivových ventilů, kohoutů a hydraulických leteckých přístrojů.

Druhá část podniku nadále vyráběla kovové zboží. Obě skupiny se v roce 1938 opět spojily do podniku Jikov. Společnost, kterou již ovládal Antonín Železný, rozšířila produkci spotřebičů pro domácnost.
Po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem v roce 1939 byl Jikov podřízen německé branné moci. Továrna musela vyrábět díly a přístroje pro německé letectvo. Počet zaměstnanců vzrostl až na 1500. Majitel a jeho spolupracovníci se zapojili do odboje, pomáhali rodinám politických vězňů i uprchlým ruským zajatcům.
Po osvobození došlo v Československu ke znárodnění všech podniků nad 500 zaměstnanců. Týkalo se to i společnosti Jikov. Následovala doba organizačních změn, kdy velešínská továrna byla úředníky začleněna do skupiny Motor Union či pod pražského výrobce leteckých motorů Motorlet.
Nadřízené orgány přidělily v rámci centrálního plánování do velešínského závodu počátkem 50. let rozsáhlý letecký program. Byly to především přístroje a díly pro motor, který sloužil k pohonu stíhaček MiG-15. Sortiment leteckých výrobků se pak rychle rozšiřoval. K nejdůležitějším patřily přístroje pro dopravní letoun Avia Av-14, což byla licenční verze sovětského letadla Iljušin Il-14.
V roce 1953 byl velešínský závod vyčleněn z Motorletu a vznikl národní podnik Jihočeské strojírny, zkráceně Jihostroj. Posléze byl Jihostroj začleněn do Sdružení československých leteckých podniků Aero se sídlem v Praze. Toto uspořádání se pak až do roku 1990 v podstatě nezměnilo.

Ve druhé polovině 50. let se ukázalo, že podnik nemůže stát jen na letecké výrobě, protože ta podléhá častým výkyvům poptávky. Bylo nezbytné najít i stabilnější výrobní programy. Prvním takovým programem byla výroba širokoúhlých promítacích přístrojů pro velké kinosály a letní kina. V roce 1958 dostal podnik ještě za úkol vyrábět vysokootáčkové odstředivky.

Zásadní přelom však přinesla až výroba zubových čerpadel pro obvody servořízení nákladních automobilů značky Tatra. Produkce hydraulických systémů je od té doby druhým nosným oborem společnosti.

Sortiment hydraulických prvků se od konce 50. let trvale rozšiřoval. Přibývaly další typy čerpadel pro servořízení motorových vozidel, pro silovou hydrauliku traktorů, vysokozdvižných vozíků a dalších strojů.
V roce 1959 vzniklo v Jihostroji vývojové oddělení zaměřené na vývoj leteckých přístrojů. V roce 1962 byly do výroby zařazeny přístroje pro cvičný proudový letoun Aero L-29 Delfín, zejména palivová regulace motoru M701.

Podnik v té době začal také vyrábět zařízení pro snižování prašnosti v hlubinných dolech. Tato zařízení zůstala ve výrobě třicet let. Naproti tomu výroba velkých promítaček skončila, neboť na trh přišel technicky vyspělejší typ.
Sedmdesátá léta znamenala pro Jihostroj etapu rozvoje spojeného s rozsáhlou investiční činností. Podnik tehdy zahájil výrobu složitých leteckých přístrojů, které jsou v modernizované podobě dodnes klíčovou součástí jeho nabídky. Ve výrobě se tehdy poprvé objevily přístroje pomocné energetické jednotky (APU) pro spouštění motorů. Jihostroj také zahájil produkci přístrojů pro turbovrtulové motory M601 a dopravní letoun L-410, který tyto motory poháněly. Nejprve šlo o čerpadlo paliva a regulátor paliva, později přibyl regulátor vrtule.
V oboru hydraulika se připravoval projekt koncentrace výroby zubových čerpadel. Potřeba agregátů mobilní hydrauliky v Československu ustavičně rostla, přičemž bylo účelné jejich výrobu sjednotit. Cílem bylo vytvořit stavebnicový systém umožňující kombinovat díly podle požadavků zákazníků. Vznikl proto projekt unifikované řady čerpadel ve třech rozměrových řadách. Jihostroj se tak po roce 1976 stal prakticky monopolním výrobcem zubových hydrogenerátorů pro celé Československo. Tyto produkty nalézaly uplatnění v nákladních automobilech, autobusech, vysokozdvižných vozících, stavebních, zemědělských a dalších strojích.
Ohromný růst požadované výroby vyvolával nutnost zajistit kapacity. K Jihostroji byl proto v roce 1971 připojen výrobní závod, který se nacházel ve městě Kaplice. V následujícím období podnik prošel největším rozšiřováním ve své historii. Vedle investic do vlastní výroby podnítil Jihostroj bytovou výstavbu ve Velešíně i v Kaplici. V těchto městech vznikla sídliště pro nové zaměstnance. Zatímco v roce 1970 vykazoval podnik jen 1790 pracovníků, v roce 1985 už 3332.
V roce 1982 byl ve městě Český Krumlov položen základní kámen třetího závodu. Během 80. let pokračovala výstavba bytů ve Velešíně, Kaplici i v Českém Krumlově, vznikla zdravotní střediska, jesle a rekreační zařízení. Ve Velešíně vybudovali za podpory Jihostroje kino a kulturní dům, město Kaplice získalo ubytovny a rehabilitační středisko. Podnik si pořídil nemovitost v Českých Budějovicích, kde plánoval výstavbu technologického centra, a pustil se do výstavby střední učňovské školy ve Velešíně.
Tehdy moderní produktivní technologie zaplnily výrobní haly. Byly to například poloautomaty pro obrábění leteckých materiálů a první numericky řízené stroje.
Největšími zákazníky Jihostroje byly v hydraulickém oboru podniky Tatra Kopřivnice, Liaz Jablonec nad Nisou, Zetor Brno, Desta Děčín, ČKD Slaný, Slovácké strojírny Uherský Brod a Karosa Vysoké Mýto. Letecké výrobky byly určeny hlavně pro Motorlet Praha, Aero Vodochody, Let Kunovice, PBS Velká Bíteš, Moravan Otrokovice a řadu opravárenských podniků.
Extenzivní růst však spěl na sklonku 80. let rychle ke konci a projevovaly se jeho negativní stránky. Výrazně to bylo znát zejména v rámci skupiny leteckých výrobců, která se orientovala především na Sovětský svaz a další východní trhy.

S výjimkou opatrnějšího Československa dusila hospodářský život zemí východního bloku zadluženost. Dosavadní hlavní zahraniční odběratelé československých letounů už skoro neměli čím platit. Oproti předpokladům padaly nejen sovětské požadavky na dopravní letadla L-410, což Moskva zdůvodňovala jejich údajně přemrštěnou cenou, ale také na vojenské letouny L-39. Tlak na zlevnění leteckých produktů představoval pro Jihostroj v roce 1988 pokles z plánovaných tržeb ve výši 578 milionů korun na 516 milionů korun. To mělo negativní dopad i na ziskovost.
V roce 1988 vstoupil v platnost nový zákon o státním podniku. Podle něj měly podniky více odpovídat za vlastní hospodaření a v jejich řízení se objevily prvky samosprávy. Celá skupina Aero, do které Jihostroj patřil, prošla transformací na státní podnik koncernového typu. Jednotlivé bývalé národní podniky, tedy i Jihostroj, se staly koncernovými podniky.
Přestože výrobci letadel a motorů ztratili jasný výhled odbytu, dál vyráběli podle rozpisu plánu s rizikem, že výrobky zůstanou na skladě. Jihostroj však dodával i hydraulická zařízení, a tak se na něj soustřeďovaly požadavky, aby v tomto oboru zvyšoval produkci.
Jihostroj se navíc ocitl pod silným tlakem kvůli rozvojovým leteckým projektům, jimiž byly přístroje pro chystaný větší dopravní letoun L-610 s motory M602 a také přístroje pro proudové letecké motory DV-2. Regulátor paliva pro motor DV-2 je zřejmě nejsložitější přístroj, který kdy Jihostroj vyvinul. Tento motor představuje pohonnou jednotkou cvičného letounu L-59, exportovaného pod názvem Super Albatros.
Vedení koncernu Aero doufalo, že se mu těmito novinkami podaří nahradit výpadek v odbytu dosavadních výrobků a prosadí se díky nim na nových trzích. S novou generací cvičných vojenských letounů se to však zdařilo jen v omezeném rozsahu a dopravní L-610 se nakonec do sériové výroby vůbec nedostal.
Nejistota v rámci koncernu Aero i osobní konflikty vedly k tomu, že v Jihostroji začala od roku 1988 převládat myšlenka na odtržení. Uvnitř Jihostroje se zároveň projevoval separatismus závodu Kaplice. Koncern tyto snahy odmítl a k 1. lednu 1989 vydal nařízení, podle kterého Jihostroj zůstává podnikem koncernu Aero, bude používat pouze zkrácený název Jihostroj, závod Kaplice zůstává v podřízenosti Jihostroje a továrna v Českém Krumlově má postavení provozu velešínského podniku.
Po 17. listopadu 1989 dosavadní politický režim padl a události dostaly rychlý spád. Ještě před koncem roku 1989 se vedení Jihostroje rozhodlo žádat za nové situace znovu o vytvoření samostatného státního podniku. K tomu došlo v roce 1990.
Samostatný Jihostroj se však musel potýkat se špatnou obchodní situací. Většina dlouholetých zákazníků prožívala v důsledku zhroucení východních trhů existenční krizi. Někteří zákazníci, například pražský Motorlet, zboží sice objednávali, za výrobky však neplatili. Jihostroj tak sice vykazoval účetní zisk, ze kterého musel odvádět daně, peníze ale neměl. Podnik se propadal do nejhorší existenční krize od roku 1925.
V rámci převratných událostí se v Jihostroji rozeběhla diskuse o změně loga a názvu. Objevil se i návrh ve znění „Aero Technology & Hydraulic“. Tato slova však nakonec jen doplnila logo a podnik zůstal u svého tradičního názvu.
Bylo ovšem zřejmé, že tradiční zákazníci Jihostroj neuživí. Hlavní prioritou se stala snaha najít nové obchodní partnery. Jenže na západních trzích se podnik zpočátku neuměl pohybovat, a tak se rozeběhla řada školení, kurzů a rekvalifikací.
Státní podnik Jihostroj měl být transformován na akciovou společnost a privatizován. Do obchodního rejstříku byla k 1. květnu 1992 zapsána firma Jihostroj a.s. Tato společnost pak prošla kupónovou privatizací. Její akcie si mohli objednávat českoslovenští občané, a to buď sami, nebo prostřednictvím privatizačních fondů.
Kupónová privatizační metoda umožnila rychlé odstátnění podniků, nepřinesla však kapitál a vedla k roztříštěnému vlastnictví. Po ukončení kupónové privatizace měl podnik přes šest tisíc vlastníků. Byli mezi nimi jednotlivci, ale také fondy, které se snažily podíly od drobných akcionářů odkoupit.
V průběhu privatizace se ekonomická situace akciové společnosti radikálně zhoršila. Tržby prudce klesaly, narůstala ztráta. Také docházelo k četným výměnám na vedoucích místech.
Investiční společnost Rentia Brno se pokusila podnik sanovat. Představitelům investičního fondu však scházely praktické zkušenosti, které jsou nezbytné k řízení velkého průmyslového podniku. Stále více bylo zřejmé, že bez erudované osoby na místě generálního ředitele to nepůjde.
Krátce po privatizaci začal Jihostroj navštěvovat Eduard Železný, syn předválečného ředitele. Vrácení podniku se domoci nemohl, protože společnosti znárodněné před rokem 1948 nepodléhaly restitucím, ale patřil k majitelům akcií z kupónové privatizace. Dospěl k názoru, že záchrana podniku závisí na tom, zda se jeho řízení ujme schopný manažer, a začal ho hledat.
Nebylo to snadné, protože stav společnosti se jevil jako téměř beznadějný. Nikdo z původně zvažovaných kandidátů nechtěl opustit Prahu kvůli naprosto nejisté funkci. Posléze však Eduard Železný získal tip na manažera a technika z jihočeské firmy ČZ Strakonice. Díky tomu přišel s návrhem na nového generálního ředitele. V polovině roku 1994 tak do podniku nastoupil Jiří Gerle.

Po příchodu nového generálního ředitele došlo k postupné stabilizaci. Pro překlenutí nejhoršího období představoval výhodu Jihostroje rozsáhlý nemovitý majetek pořízený před rokem 1990. Prodej těchto nepotřebných nemovitostí firmu zachránil před finančním krachem.
Nový generální ředitel dospěl po analýze k rozhodnutí, že Jihostroj nemá hledat zásadně nový výrobní program, a místo toho má nadále rozvíjet produkci leteckých přístrojů a hydrauliky.
Poptávka tuzemských výrobců nových letounů se však propadla. Hlavní část letecké produkce Jihostroje proto v 90. letech tvořily náhradní díly a generální opravy přístrojů pro značné množství dopravních letadel L-410, která původně létala na vnitrostátních linkách v bývalém Sovětského svazu a odtud se dostávala k dalším majitelům po celém světě. Naplnit nadbytečnou kapacitu v letecké části firmy Jihostroj se podařilo také díky výrobě chirurgického nářadí. Šlo o pneumatickou ortopedickou vrtačku, chirurgickou pilu a vibrační pilu na sádrové obvazy.
Produkce hydraulických výrobků na začátku 90. let rovněž velmi rychle klesala. V roce 1989 vyrobil Jihostroj 263 tisíc hydraulických čerpadel a motorů, v následujících letech se tento počet snížil na necelou třetinu. Mohla za to situace hlavních českých a slovenských odběratelů. Postupně se však Jihostroji dařilo najít pro hydraulická čerpadla nové zákazníky na Západě. K prvním patřily italské společnosti Hydrocar a OMFB.

Firma zpočátku přistoupila i na práci ve mzdě pro západní zákazníky. Generální ředitel Jiří Gerle, z něhož se časem stal majitel podniku, však tyto kooperace chápal jako most, po kterém Jihostroj přejde přes propast. Firma si zachovala vlastní vývojové oddělení i zkušebny. Složitá hydraulická i letecká zařízení, která nyní Jihostroj nabízí zákazníkům, jsou opět výsledkem vlastního vývoje.
Hospodářská situace firmy se rychle zlepšovala, rostly investice, export i produktivita práce. Jako relikt minulosti však ještě několik let přežívalo rozdělení výroby do tří lokalit. Závod Český Krumlov odkoupila v roce 1997 německá firma Linde, výrobce vysokozdvižných vozíků. Závod Kaplice pak koupila rakouská firma Engel, jež v něm zahájila výrobu strojů na vstřikování plastů. Jihostroj se v roce 2001 sestěhoval do základního závodu ve Velešíně. Vzhledem k obrovskému množství strojů, které se musely přemístit, to byla mimořádně komplikovaná operace. Umožnila však racionalizovat výrobu a snížit náklady.
Dlouhodobou spolupráci se Jihostroji podařilo zahájit s leteckou divizí americké korporace Parker Hannifin se sídlem v Irvine, California, USA. K firmě Parker přibylo postupně mnoho dalších významných zákazníků. Například Honeywell, Crane Aerospace, Safran Group, Samsung Techwin a další.
Také se ovšem vzpamatovala řada tradičních odběratelů letecké divize Jihostroje. Ve výrobě turbovrtulových motorů v Praze pokračuje společnost GE Aviation Czech. Dalšími tuzemskými zákazníky jsou PBS Velká Bíteš, Aero Vodochody Aerospace a někdejší Let Kunovice, který nyní působí pod názvem Aircraft Industries.
V hydraulickém oboru firma navázala vztah se společností Sachsenhydraulik z východoněmeckého města Chemnitz. Tu v roce 1994 koupila americká Commercial Intertech a vzájemná spolupráce se začala rychle rozvíjet. V roce 2000 firmu získala hydraulická divize společnosti Parker Hannifin. Shodou náhod tak dva strategičtí partneři Jihostroje splynuli v jediného, dnes největšího zákazníka.

Obchodní vztahy se společností Parker Hannifin byly prvotřídní referencí. Postupně přibývali další velcí zákazníci. Jihostroj se tak změnil ve výrazně exportní podnik, jehož největším zahraničním trhem jsou USA. K dalším významným zahraničním zákazníkům patří německé, francouzské, italské, izraelské, jihokorejské a ruské firmy.
Výrobky z Jihostroje se začaly objevovat na nejrůznějších zařízeních. Od letounů a vozidel všech druhů přes stavební, zemědělské, manipulační a komunální stroje po větrné elektrárny.
Společnost má za sebou několik let trvající zásadní rekonstrukci celého svého 15hektarového areálu. Zateplila a revitalizovala budovy, sestěhovala produkci, řadu starých objektů zbourala, dokončila opravu komunikací a decentralizovala vytápění, což přineslo výrazné úspory.
Do stého roku své existence vstupuje Jihostroj jako stabilní a technologicky vyspělá firma. Soustavnou pozornost věnuje inovacím, technické úrovni svých výrobků a jejich špičkové kvalitě.
Výrobní program letecké divize Jihostroje nyní zahrnuje čtyři části: Vedle systémů palivové regulace motorů to jsou systémy řízení dodávek paliva pro pomocné energetické jednotky, systémy regulace vrtulí, a konečně přístroje drakového hydraulického i palivového systému.
V případě systémů palivové regulace motorů je největším odběratelem GE Aviation. Systémy řízení dodávek paliva pro pomocné jednotky prodává Jihostroj výrobcům vrtulníků; odběrateli jsou například Korea Aerospace Industries, jež montuje vrtulníky Surion, a italská firma Leonardo s vrtulníkem AW189. Systémy regulace a ovládání vrtulí nabízí Jihostroj svým zákazníkům v dlouhé řadě variant. Jen v USA tak nyní pilotům slouží kolem šesti tisíc regulátorů otáček z Velešína.

V hydraulické divizi nyní firma vyrábí ročně okolo čtvrt milionu zubových čerpadel a hydromotorů. Sortiment tohoto zboží má Jihostroj velice široký, zahrnuje zhruba 20 tisíc variant, většinou uzpůsobených přesně na míru potřebám jednotlivých klientů.
V následujícím období se chce Jihostroj například pevněji uchytit v Ruské federaci, kde koncem roku 2017 založil s místním partnerem společnost Jihostroj RU. Montážní závod vyroste ve zvláštní ekonomické zóně Alabuga. Toto město leží asi 25 kilometrů od výrobního závodu podniku Kamaz, který vyrábí užitkové automobily a náleží k významným zákazníkům.
Jihostroj se ovšem nevěnuje jen výrobě. Úzce spolupracuje se středními i vysokými školami, snaží se být dobrým občanem svého města, podporuje spolky a sportovní kluby.

Podnik dokázal během své existence úspěšně překonat občasnou nepřízeň osudu, zásadní politické zvraty i hluboké hospodářské krize. Takových továren není mnoho.
Zkušenosti, vzdělání a řemeslný fortel pracovníků Jihostroje přitom poskytují záruku, že se vyspělá strojírenská výroba může ve Velešíně nadále rozvíjet.